Táflova Huť

Všude kolem závěje bílé a třicet stupňů pod nulou. A všude kolem louky plné krásných květů a třicet stupňů nad nulou. Staletá lípa námrazou je obalená a koldokol ticho jest. A staletá lípa vůní květů obalená a koldokol bzučení včel slyšet jest. A na jaře… a na podzim… Není snad okamžiku, kdy krásně by zde nebylo.

ALEJ SMÍŘENÍ A PAX VOBIS

Místo, jež jak bájný fénix povstalo. Na základech starých, nové příběhy zas vyrůstají. Nejen místa samého, ale příběhy, které zde se zrodily a svým životem pokračují. Po celé naší zemi, i u sousedů bavorských. Tak jako kdys, když osada sklářská tu stála a lidé ty příběhy, do krajů blízkých i vzdálených, životem svým roznášeli a prožívali.

Cestu starou, obnovenou, nové stromořadí doprovází. A v něm pravidelně střídají se, duby a lípy, jako symboly našich národů sousedících a národů, které zde, v „Krajinách památných“, společnou historii mají. A tyto nové, mladé stromy, pod ochranou starých jsou. Opět v dvojici symbolické, snad osudem předurčené – památný dub a lípa je střeží. A u té lípy památník i odkaz pro budoucí časy, dva oblouky, jenž se skoro protínají a mezi nimi krásný anděla obraz a v obraze nápis svatý, PAX VOBIS – mír s vámi… A ještě dvě stromořadí podél cest tu rostou. Jedno nese třešně a to druhé jablíčka. Tam, kde kdysi domy stály, kříž obnovený zlatě září. A to přání z lip a dubů, Alej smíření jméno má. Nechť poselství naplní se a navždy přetrvá…

OD SKLA K ORBĚ

Táflova Huť nebo také Huť pod Boubínem, německy Tafelhütten, je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Prachatice. První zmínky o osadě sahají do roku 1619 a další k prvnímu osadníkovi, jehož dům byl přebudován na sklářskou huť, která byla v provozu do roku 1722. Poté přešel tehdejší huťmistr na zemědělské hospodaření, které později přešlo do vlastnictví rodiny Korbischovy, která se mu věnovala po generace až do roku 1963, kdy osada zaniká. V roce 2002 zde byly vysázeny národní stromy české – lípy a německé – duby a na jejím začátku vystavěn obelisk s česko-německým nápisem Alej smíření, jako připomínka soužití dvou národů v českém pohraničí a s přáním míru na obou stranách hranice. Posléze byl vystavěn památník PAX VOBIS, vysazeny dvě ovocné aleje a obnoven původní kříž. Celý tento projekt vznikl a byl realizován Integrovanou střední školou lesnickou – ISŠL Vimperk, jejíž provoz byl bohužel za pohnutých okolností ukončen.