POSVÁTNÁ BOUŘE
Adlerova Huť neboli Samoty. Samoty neboli Adlerova Huť. Tak či tak, místo je opravdu samotou. Samotou však rozlehlou, v nádherném širokém údolí, jež střeží jeden za mála šumavský hradů, hrad Kunžvart. Krásný je pohled na hrad z míst zaniklé osady stejně jako z hradu do údolí na stromořadí podél starých cest.
Ze staveb mnoho se nezachovalo. Právě však stromy jsou tím, co zdejší místo tvoří krásným. S jarem tak celé údolí bělostně se rozzáří a vykvétají staré sady vysokých třešní, jabloní i hrušní. Všude kolem bzučí včely a čmeláci a v tichu zas pro oko pohledem krásným poletují motýli. U cesty raší narcisky kdys rukou místních vysazené a v rozvalinách mezi kameny jemné odstíny modré, fialové a růžové ve větru třepetajících se plicníků. Nebe se zrcadlí ve dvou tůních, kamenné snosy v kupách a liniích, mezi nimi pastviny a na pastvinách spokojené krávy ve stádech malých a poklidných.
To už ale nebe nad údolím temně se zatáhlo a hrad Kunžvart stal se úkrytem. Bouře sílí a kamenné mísy i osud se naplňují…
A TŘETINA ŠLA DO SVĚTA
Samoty, nebo také Orlova Huť, Adlerova Huť, Röhrenberská Huť, německy nejčastěji Adlerhütte neboy Röhrenbergerhütte, je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Prachatice, založena u hory Röhrenberku, pravděpodobně na počátku 18. století. U osady vznikla v polovině 18. století skelná huť Tobiáše Adlera, zaměstnávající 20 pracovníků, ti vyráběli křídové a páteříkové sklo, které se z 1 třetiny vyváželo do světa. Za válečného střetnutí v 90. letech 18. století došlo ke ztrátě trhů, nastal úpadek hutě, výroba byla zastavena a huť zrušena. Osada byla osídlena pouze německými obyvateli, žijícími v první polovině 19. století ve 23 staveních.
Po 2. světové válce byla osada vysídlena, v roce 1950 zde stálo 24 opuštěných domů a v letech dalších osada zcela zanikla.
