SNAD SVĚTEC STŘEŽÍ MÍSTO DÁL
Krásný a roztomilý název této staré osady, z níž jedno stavení dodnes stojí a lidé jej obývají. A hned pod silnící do Rejštejna zdi starého mlýna mezi stromy se rýsují se sklepem klenutým, jenž do náspu silnice se noří, kterýžto z části ještě omítnutý jest barvou zvláštní, tyrkysovou. A v čelní stěně mlýna výklenek pro světce, který snad místo střeží dál.
Když přichází jaro, tisíce květů okolo v trávě a mezi kameny svítí. Devětsilů, blatouchů, petrklíčů a u křížku u cesty do Svojší, sněženky jako první vykvétají. Přímo dole u vody, řeky Otavy, na každém břehu jejím, stojí dva mohutné pilíře po lávce staré, jež Myší Domky s osadou Bystrá na břehu druhém propojovala. Rok co rok za povodní do pilířů dravé proudy otavské narážejí, ale pilíře v čase stojí dál. I když silnice hned vedle místa tohoto se vine a dosti rychle auta po ní jezdí, jakoby tam byla i nebyla. Místo u řeky tak silnou atmosféru má, že silnice s auty nijak neruší. Oči směřují k řece, jak voda skáče po kamenech a k protějšímu břehu, jenž vysoký je a z kamenů vyskládán.
V RÁJI ŠUMAVSKÉM
Myší domky, německy Maushäusel je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Klatovy, která se nacházela asi 2 km za Rejštejnem při soutoku Otavy a Rýžového potoka. Své jméno dostala podle malých typizovaných domků postavených pro dřevaře pracující v místním skladu dřeva.
Osadu, dřevařské domky, vorařskou hospůdku s malým sálem a nejstarší stavbou v místě – sousední Wolfovu pilu, zmiňuje v románu „V ráji šumavském“ Karel Klostermann. Život v této osadě ukončil poválečný odsun původních obyvatel. Z osady se zachovalo jedno stavení, které je dodnes obývané.