TISÍCERO STMÍVÁNÍ, TISÍCERO SVÍTÁNÍ
Pod vrcholem Pancíř, rozkládá se toto malebné údolí. Slatinný potok jím protéká a do něj menší bystřiny a strouhy staré se vlévají. Vine se i kol velkého stavení, které dodnes tu stojí. Zdá se, jako by zde stálo odjakživa. Voda okolo teče a mraky po nebi nad ním plují, tráva se zelená, usychá a znovu s jarem se zelená.
A tisícero stmívání a tisícero svítání, oblohu modrou i temnou sníh sypající si pamatuje. Střecha jeho po dešti v moři lesů leskne se a jak kdyby i ostatní stavení staré Šumavy chránila. Místo půvabné to jest, jak z plátna malíře. A stromy rozptýlené ten obraz rámují, v zimě bílou námrazou obalené a v létě v trávě okolo, nespočet kapek třpytící se rosy. A lidí pro ten půvab sem chodí mnoho, mnoho. V létě pěšky i na kole, v zimě sviští na lyžích. A tak budete-li chtíti klidnou atmosféru místa zažít, vyrazte v neobvyklou dobu – časem i obdobím ročním.
ZRCADLENÍ MILÁNA I BENÁTEK
Nový Brunst, německy Neu Brunst, je vyjma jednoho stavení zaniklá osada spadající do okresu Klatovy, která byla založena v údolí pod vrcholem Pancíř. Osada měla novou, ve své době nejmodernější sklárnu o dvou pecích, kterou zde založil v roce 1828 J. K. Adler, majitel huti na Brunstu. Původní huť dostala jméno Starý Brunst a nově založená Nový Brunst. Postupně byla dále modernizována několika patenty majitelů.
Kolem sklárny vzniklo celkem 18 výrobních a provozních budov. Stály tu například dvě pily, hamr na cínové fólie, pokládárna zrcadel, stoupa na křemen, reprezentativní panský dům majitelů sklárny, hospoda a do roku 1899 zde fungovala škola pro místní děti. Sklářská huť vyráběla tabulové a zrcadlové sklo, které vyvážela do Milána a Benátek. Sklárnu zachvátilo několik ničivých požárů a její provoz byl zastaven na konci 19. století. Obyvatele poté živilo zejména zemědělství a pastevectví. Po 2. Světové válce po odsunu německého obyvatelstva domy postupně chátraly a většina byla stržena v 50. letech 20. Století. Do dnešních dob se zachovala jedna stodola.