V KAMENI DO NEBE OKÝNKO
Rozlehlé toto místo jest, pastviny a louky velké. A když sněhem kraj zdejší je zasypán, pěšinky i cesty skryté, rozlehlost ještě větší zdá se býti a cestu k cíli v ní nalézti, až k pasu někdy v závějích, práci velkou dává. A co tím cílem má býti? Cokoliv, i cesta sama, avšak místem překrásným je kaple štíhlá, jež do údolí spáleneckého z dvojice bříz se rozhlíží.
A při té cestě za kaplí, okolo obrázku svatého kroky naše mohou jíti i kol kamene starého, jež kříž kovový kdysi asi nesl. A poblíž té kaple březové krásná boží muka stojí. Jak okénko do nebe ony jsou. Z kamene velikého kdos je kdysi vytesal a výklenek v něm udělal. Ten vymalován je azurovou modří skor jako nebe samo a před výklenkem dvířka malá, skleněná. Nechť ať každý kdo půjde kolem, tím okýnkem pohlédnouti může. A staré stromy ovocné, vichry zdejšími vyvracené, ať kořeny zas nové zapustí a kvetou léta dlouhá dál.
PO KOLEJÍCH LESNÍ DRÁHY
Spálenec, německy Brenntenberg, je částečně zaniklá osada geograficky spadající do okresu Prachatice se vznikem sahajícím do 17. možná až do 16. století. Hlavní obživou obyvatel rozptýlené osady bylo dřevařství, pastevectví, lnářství, domácká řemesla a těžba pro sklárny v sousedním Arnoštově. V důsledku silných vichřic počátkem 20. století byla vystavěna Arnoštovská lesní dráha pro transporty obrovského množství polomového dřeva.
Osada čítala 99 domů a všichni obyvatelé byli německé národnosti. Po konci 2. světové války a odsunu německého obyvatelstva se nedařilo zapadlý kout znovu osídlit a postupně docházelo k demolici neobydlených domů. V současné době se na území osady Spálenec nachází obnovená kaple a několik původních stavení, které slouží zejména k rekreaci. Ve značné ploše katastru se rozprostírá Národní přírodní památka Blanice a Národní přírodní památka Prameniště Blanice.