JAKOBY ČAS ZDE NEBYL
Velký bratr Malého Babylónu. Ten Malý dnes loukou obklopenou mezi lesy jest. A ten Velký? Mnoho luk a pastvin jej tvoří, cesty jím procházejí a výhledy jsou z něj do kraje, přes stromy ovocné, co po staveních zde zůstaly. A uprostřed chatka malá, hned vedle základů starého dvorce, které dnes spíše protržený rybník připomínají.
Nad lukami v okraji lesa prameny vyvěrají a u nich stojí smrk starobylý, až strašidelný, jako by snad ty prameny před vším špatným střežil. Skoro celý asi vichrem padl, ale nový kmen s korunou z toho starého zas vyrůstá. Snad podobenství s osudem dvorce zdejšího a tak i místo, kde před pár lety ještě krásné stavení stálo, tak jako ten smrk se zotaví. To jinde zase, v lukách, k nebesům bukový háj se vypíná. Z hald kamení vyrůstá a v korunách ptáci poletují. Celé místo zvláštní atmosféru má. Přesto, že události významné tu děly se ještě nedávno, jakoby čas zde nebyl. Jakoby zde bylo vše co se událo, nyní, naráz…
U SNĚŽNÝCH JAM
Velký Babylon, německy Gross Babylon či Gross Babilon, je zaniklá osada geograficky spadající do okresu Klatovy. Historie osady začíná v dobách, kdy se na svazích Křemelné hory těžilo zlato, po jehož těžbě zde zůstaly tzv. sněžné jámy. Později zde vznikla sklárna (páteříková huť), poté královácký dvorec a osada s pěti domy, patřící od 17. století rodině Haasově. Počet obyvatel osady klesal, v 19. století zde žilo kolem 40 osob, začátkem 20. století již jen něco přes 20 osob. Dvorec přežil poválečný odsun obyvatel, působení vojáků z vojenského újezdu Dobrá Voda a v roce 1985 byl ještě obydlen. Avšak v roce 1989 byl nesmyslně zbourán a pozemek byl nabízen k prodeji.